Provozování dobíjecí stanice

Chystáte se vybudovat a provozovat veřejnou dobíjecí stanici?
Je potřeba povolení? Kdy a v kterém případě?

Z legislativního hlediska jsou elektrická vozidla definována Směrnicí 2014/94/EU a zákonem č. 311/2006 Sb. o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot. Další úpravy těchto vozidel stanovuje Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Pojem dobíjecí stanice je definován v zákoně č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, kterým je implementována směrnice č. 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

Tato kategorizace je důležitá zejména z hlediska sledování a evidence dobíjecích bodů/stanic, ale také z hlediska definice typu dobíjecí stanice a s tím spojených povinností či případných podpor. Přístupnost je definována na úrovni dobíjecí stanice nebo dobíjecího bodu. Na jednom místě mohou být instalovány jak dobíjecí stanice přístupné široké veřejnosti, tak i dobíjecí stanice s omezeným přístupem, přičemž toto rozlišení musí být pro koncového uživatele srozumitelné

Povinnosti provozovatele dobíjecí stanice

Provozovatelé dobíjecích stanic mají různé povinnosti dle legislativy, které se liší podle toho, zda se jedná o veřejnou nebo neveřejnou dobíjecí stanici.

Veřejně přístupné dobíjecí stanice: Provozovatel musí zajistit nediskriminační přístup pro všechny uživatele z EU a umožnit jednorázové dobití. Mohou být stanoveny různé podmínky pro ověření, použití a platbu.

Neveřejné dobíjecí stanice: Tyto stanice jsou využívány pouze pro specifické účely, jako například dobíjení vozidel výrobce nebo prodejce vozidel, autoservisů, nebo pro interní potřeby podniků a jejich zaměstnanců.

Povinnosti provozovatelů veřejných dobíjecích stanic:

Umožnit jednorázové dobití.
Zpřístupnit informace o kompatibilitě stanice s elektromobilem.
Zveřejnit účtované ceny.
Zveřejnit platební podmínky a způsob úhrady.
Označit stanici podle schválených piktogramů.

Oznamovací povinnost: Provozovatelé veřejných dobíjecích stanic musí informovat Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) před uvedením stanice do provozu a poskytnout základní identifikační a technické údaje.

Výjimky: Tyto povinnosti se nevztahují na dobíjecí stanice nepodnikajících fyzických osob využívané pro bezúplatné dobíjení nebo na stanice v bytových družstvech a společenstvích vlastníků jednotek pro jejich členy. Naproti tomu se zákon o PHM (zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích (dobíjecích) stanicích pohonných hmot) vztahuje na právnické osoby, i pokud stanice nevyužívají k podnikatelským účelům. Nutno dodat, že provozovatel dobíjecí stanice není distributorem elekřiny. Nemusí mít živnostenské oprávnění na distribuci pohonných hmot a nemusí se registrovat jako distributor u celního úřadu.

Výstavba dobíjecích stanic

Pro výstavbu dobíjecích stanic s výkonem nad 22 kW je nutné získat povolení od stavebního úřadu. Stavební úřad posoudí, zda se jedná o stavbu nebo výrobek plnící funkci stavby, což ovlivní potřebné povolení a postupy. Pro dobíjecí stanice do 22 kW toto neplatí!

Umístění dobíjecí stanice:

Územní rozhodnutí nebo souhlas dle stavebního zákona.
Veřejnoprávní smlouva nebo certifikát autorizovaného inspektora může nahradit stavební povolení.

Povolení stavby:

Stavební povolení je nutné, pokud stanice není vyloučena podle specifických paragrafů stavebního zákona.
Malé stavby do 25 m² a výšky 5 m nevyžadují ohlášení ani povolení.

Kolaudace:

Dokončenou stanici lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu nebo rozhodnutí.

Veřejné vs. soukromé dobíjení a oznamovací povinnost

Provozovatel veřejné, ale i neveřejné dobíjecí stanice má oznamovací povinnost vůči Ministerstvu průmyslu a obchodu, které vede evidenci čerpacích a dobíjecích stanic. Před uvedením dobíjecí stanice do provozu (případně bezodkladně poté) musí resortu oznámit základní identifikační a technické údaje.

Toto pravidlo se nevztahuje na dobíjecí stanice nepodnikajících fyzických osob s bezplatným dobíjením, ani na dobíjecí stanice v bytových domech pro potřeby uživatelů bytů v bytovém družstvu či společenství vlastníků. Naproti tomu se zákon o pohonných hmotách vztahuje na právnické osoby, i pokud stanice nevyužívají k podnikání.

Provozovatel veřejné dobíjecí stanice není považován za prodejce elektřiny a nepotřebuje ani živnostenské oprávnění na distribuci pohonných hmot či registraci u celního úřadu.

Revize dobíjecích stanic

Revize elektrozařízení jsou klíčové pro bezpečnost a ochranu vlastníka, provozovatele a uživatelů. Periodické revize jsou zákonem vyžadovány a jejich nedodržení může mít závažné důsledky, včetně vysokých pokut od inspektorátu bezpečnosti práce a ztráty platnosti pojištění proti škodě.

Směrnice AFIR

AFIR upravuje požadavky na provozovatele stanice a poskytovatele dobíjecích služeb. Konkrétně jde o platební metody u dobíječek do 50kW a nad 50 kW výkonu.

Stanice do 50kW musí být opatřeny:

čtečkou platebních karet, nebo
zařízením s bezkontaktní funkcí, která jsou alespoň schopna číst platební karty, nebo
využívající internetové připojení, u nichž lze pro platební transakci používat dynamický QR.

Stanice nad 50 kW musí být opatřeny:

čtečkou platebních karet, nebo
zařízením s bezkontaktní funkcí, které je schopné číst platební karty,

Zákony a normy související s dobíjecí infrastrukturou:

Energetický zákon: § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb.
Novela zákona č. 311/2006 Sb.: Zákon č. 152/2017 Sb.
Zákon o pohonných hmotách: Zákon č. 311/2006 Sb.
Stavební zákon: § 21 zákona č. 183/2006 Sb.
Technické požadavky na stavby: Vyhláška č. 268/2009 Sb.
Normy pro dobíjecí stanice: ČSN EN 62196-2, ČSN EN 62196-3, ČSN EN 61851-23.